Skupina

Naše skupina existuje už od roku 1994. Od začátku v ní hrají Marek a Viktor, brzy se k nám přidal Filip a před pár lety Jaroslav. Jedno krásné období od roku 1997 do roku 2000  jsme hráli také s Ondrou Anděrou (WWW) a Milanem Caisem (Tatabojs), od roku 2000 do roku 2016 s námi na bící hrál další zásadní člen skupiny, Tomáš Rejholec. Ten od nás v roce 2016 bohužel odešel. Marek mu ještě stihnul napsat písničku "Odcházím", která vyšla na albu Nevadí. 

Celkem jsme vydali šest alb oficiálních a před tím ještě jedno neoficiální.

První demo album, řikáme mu Ehm... jsme vydali svépomocí, vypalováním na CD a přepisem na kazety, v omezeném počtu kusů někdy kolem roku 1998. Křtili jsme ho snad v klubu U Rafa na Hanspaulce. Obsahovalo písně nahrané v pracovně Katedry zvuku na FAMU, na vícestopý magnetofon Tascam, část písní jsme nahrávali také u Marka Šťastného doma. Marek Šťastný je od té doby náš zvukař, stálý člen skupiny na pražských koncertech.

První oficiální album "... to by mohlo být zajímavé" jsme vydali u Zdeňka Krejčího v G.Parrot vydavatelství v roce 2000. Na tomto albu s náma hráli zmínění Ondřej Anděra, Milan Cais a Filip Nebřenský. Zajímavostí je, že je jako jedno z mála alb u nás smícháno v režimu Dolby surround, neboli vícekanálově. Kdybyste doma měli Dolby dekodér, můžete mít z alba prostorový zážitek. Míchali jsme ho v tehdejším studiu Cinemasound v hale, kde se míchal například také Tmavomodrý svět Jana Svěráka.

Druhé oficiální album “Oběd” následovalo po čtyřech letech. Skupina již byla svým složením stabilizovaná. Zkoušeli jsme v temném sklepení dole v Dejvicích a tvorba se trochu zadrhávala. Marek studoval skladbu na konzervatoři a velký přísun informací, zásad hudební harmonie a kompozice ho načas paralyzoval. Lehkost tvorby se vracela pomalu, skupina ale stále žila z radosti z živého hraní.

Třetí album “Plán na zimu” už obsahuje náznaky toho, jak se Markova skladatelská schopnost rozvinula a osvobodila. Píseň Inspirace je jasným dítětem studia konzervatoře. Jestliže na počátku jsme skládali písně společně, v této době už bylo jasné, že z Marka roste šikovný skladatel, kterému bude radost dělat oponenta a asistenta.

Čtvrté album Klukoviny je odpovědí na náš bohatý rodinný život. V době vydání jsme měli dohromady v kapele jedenáct dětí a tak vznikla přirozená potřeba jim zazpívat i něco vlastních písní. Z písní vzniklo i divadelní pásmo pro děti, které jsme do nedávna hrávali. Na tomto albu má více skladeb i Viktor a Filip.

Páté album Lovu zdar bylo prvním zřetelným otiskem dosavadních životních krizí a kotrmelců v našich životech. Říkali jsme tomu období nenápaditě krize středního věku. Jedna z nejpopulárnějších písní z tohoto alba je ta s veršem Marka Doubravy “tak hluboko jsem ve vlastních sračkách ponořen, že nevidím ven..”.

Šesté album Nevadí je pokračováním předchozího Lovu zdar. Krize je zažehnána, nové texty ale s přirozenou tvůrčí setrvačností ještě reflektují ta všechna rozčarování a nejistotu předchozích let. Přesto už je na albu přítomná naděje v podobě lehkosti, nadhledu a osvobození od zažitých pravidel. Poprvé s námi nahrává album Jarda a zásadním způsobem nás doplňuje, nakopává a inspiruje.