Asi po roce hraní, kdy jsme žili z podstaty a nesli se na vlně uspokojení, se však opět projevila základní vlastnost Hm… - jsme seskupení lidí, jejichž hlavní úsilí je zaměřeno jinam… - postupně se vzdálila bodka Ondřej, jehož zcela pohltila příprava představení v divadle Archa, i Milan Cais. Ten se začal plně soustředit na TataBojs a sochařství (kvůli tomu vystoupil i z Oswalda Schneidera). Hm… tak ztratilo své milé bodky…

…až na jednu. Filip na zkouškách čím dál tím víc mluvil do toho, jak by měly vypadat písničky. V té době si také speciálně pro Hm… pořídil miniklarinet "chalimeau" a začal si přisvojovat i roli basisty. Tak dlouho se nenápadně angažoval, až jsme ho po koncertě v Břeclavi přijali za stálého člena. (Vzápětí ovšem dostal vyhazov, neboť nechtěl kvůli nám opustit manželku - byť na jednu noc! Řekli jsme mu, že ho vezmeme zpátky, když si vylomí přední zub, což udělal, takže nám nic jiného nezbylo). Navíc dostal funkci pokladníka, protože je pořádný a dobrý počtář. Do Hm… se tak poprvé od dob Blanky manažerky vrátila trocha systematičnosti a organizace.

 

plánované koncerty.vykonané koncerty.o kapele.obchod.CD0.CD1.CD2.CD3.návštěvní kniha

domů
domů